Dnes vám přinášíme příběh sportovce, který je důkazem toho, že i z malé obce může vyrůst velký hráč. Tomáš Dvořák, současný hokejista HC Dynamo Pardubice, prošel dlouhou a inspirativní cestou, která začínala tady u nás – na bezděkovských kurtech, v partě kamarádů a s podporou rodiny, která mu pomohla objevit jeho talent i vášeň pro sport.

Jeho kariéra je působivá: od HC Chotěboř (1998–2007) přes HC Rebel Havlíčkův Brod (2007–2012) až po karlovarskou akademii, kde v roce 2017 oslavil 1. místo v Extralize dorostu. Následovalo pět let ve Spartě Praha s umístěním na 3. místě a později 2. místě, a od roku 2022 vstup do organizace Dynama Pardubice, kde Tomáš s týmem přidal další cenné úspěchy – 3. místo (2022/23) a dvakrát 2. místo (2023/24, 2024/25).

Reprezentoval Českou republiku v kategoriích U17, U18, U19, U20 i seniorském A-týmu, a zahrál si na MS U18 v Soči (2013) i na MS 2023 v Rize, kde reprezentoval naši zemi na nejvyšší úrovni.

Přesto všechno Tomáš nikdy nezapomíná na své kořeny. Na to, kde to celé začalo. A právě o tom je následující rozhovor – o cestě, inspiraci, vzpomínkách i o tom, co by vzkázal mladým sportovcům.

Rozhovor s Tomášem Dvořákem

Jak ses poprvé dostal ke sportu v Bezděkově?

Ke sportu mě přivedli rodiče, kteří nás s bráchou ke sportu vedli úplně přirozeně – jako něco, co patří k dětství. Trávili jsme hodně času na bezděkovských kurtech, kde jsme hráli tenis, různé míčové hry a vlastně cokoliv, co se dalo. Tyhle momenty mě formovaly víc, než jsem si v té době uvědomoval. Sport byl pro nás zábava, společně strávený čas a hlavně výzva být každý den o kousek lepší.

Kdo tě ke sportu přivedl nebo inspiroval?

Velkou postavou mého dětství byl výborný hokejista Josef Vašíček, který se pravidelně účastnil Bezděkovského sedmiboje. Jako kluk jsem se na něj chodil dívat – fascinovala mě jeho všestrannost, odhodlání a to, jak dokázal zvládat disciplínu za disciplínou. Nebyl to jen výborný sportovec, ale i člověk, který kolem sebe šířil pozitivní energii. Právě on byl jedním z těch, kteří mi ukázali, že když se člověk sportu věnuje naplno, může to někam dotáhnout.

Co pro tebe znamená TJ Sokol Bezděkov?

Pro mě je TJ Sokol Bezděkov srdeční záležitost. Je to místo, kde sport spojuje lidi napříč generacemi. Místo, kde se odehrávaly moje první zápasy, turnaje i přátelská setkání. Když dnes přijdu na hřiště, pořád cítím tu atmosféru – kombinaci tradice, nadšení a komunity. Sokol byl vždycky místem, kde si člověk mohl vyzkoušet spoustu sportů a najít to, co ho baví.

Máš nějakou oblíbenou vzpomínku?

Jednoznačně Bezděkovský sedmiboj. Už jako malý jsem tam běhal a pomáhal s organizací. Pamatoval jsem si, jak jsem obdivně sledoval starší kluky a muže, kteří se prali s jednotlivými disciplínami. Tohle prostředí mě naučilo vnímat sport jako něco víc než jen výkon – jako komunitní zážitek, kde si lidé navzájem fandí a posouvají se dál.

Který moment své sportovní kariéry považuješ za největší?

Určitě účast na Mistrovství světa v hokeji 2023 v Rize. To je sen každého kluka, který začne hrát hokej. Stát na ledě s českým lvem na prsou, slyšet hymnu a vědět, že reprezentuji celou zemi – to je chvíle, na kterou se nedá zapomenout. Obrovský zážitek pro mě i pro rodinu a kamarády, kteří přijeli do Rigy fandit. Ten turnaj byl splněný sen.

Co bys vzkázal mladým sportovcům?

Aby do sportu dali všechno, ale zároveň si ho uměli užít. Každá volná chvíle je příležitost k pohybu, k tomu být venku, mezi lidmi a zlepšovat se. Bezděkovské kurty jsou skvělé místo – dá se tam hrát tenis, fotbal, nohejbal, cokoliv. Sport je nejlepší škola života: naučí disciplíně, fair play, překonávání překážek i tomu, že žádný úspěch nepřijde zadarmo. A hlavně – sport má být radost.