Dalším sportovcem, který vyrazil za svým snem z regionálních začátků až na nejvyšší úroveň českého hokeje, je brankář Daniel Král. Jeho cesta začala už ve čtyřech letech na zimním stadionu v Chotěboři, kde nejprve nastupoval jako hráč. Postupem času se však přesunul do branky – a právě tam se ukázalo, že našel své místo.

Díky svým výkonům zaujal trenéry a už v žákovském věku přestoupil do Havlíčkova Brodu, kde působil až do dorostu. Následoval přesun do Liberce, kde se velmi brzy prosadil i mezi dospělými. Už v sedmnácti letech chytal 1. ligu za Benátky nad Jizerou, farmu Liberce, a ve dvaceti letech si vybojoval místo v A týmu Bílých Tygrů Liberec, kde strávil dvě sezony. Aktuálně působí v HC Energie Karlovy Vary, kde pokračuje ve své extraligové kariéře.

Za svou dosavadní cestu už stihl dosáhnout výrazných úspěchů a individuálních ocenění:

• stříbrná medaile z extraligy juniorů,
• stříbrná medaile z Mistrovství světa do 20 let,
• bronz z neoficiálního mistrovství světa,
• ocenění Nováček roku Tipsport extraligy.

Příběh Daniela Krále je dalším důkazem, že i z regionálních klubů a poctivé každodenní práce může vést cesta až mezi hokejovou elitu. Zveme vás proto k následujícímu rozhovoru, ve kterém Daniel otevřeně přibližuje svou cestu, zkušenosti i momenty, které ho formovaly.

Jak ses poprvé dostal ke sportu v Bezděkově?

Už od malička jsem s bráchou a bratrankama trávil většinu času venku. Hráli jsme hokej na silnici před barákem, vymýšleli vlastní pravidla a zkoušeli všechno, co se dalo. Když jsme se přesunuli na bezděkovské kurty, sport se stal přirozenou součástí každého dne. Nebylo to o trénincích a výsledcích, ale o radosti z pohybu, soutěžení a společně stráveného času. Právě tam se zrodila moje láska ke sportu.

Kdo tě ke sportu přivedl nebo inspiroval?

Ke sportu mě přivedli rodiče. Vždycky nás podporovali, vedli k pohybu a ukazovali nám, že sport je důležitý nejen kvůli výkonu, ale hlavně kvůli hodnotám, které dává – disciplíně, vytrvalosti a férovosti. Nikdy nás do ničeho netlačili, ale vytvořili prostředí, ve kterém byl sport přirozenou součástí života. Díky nim jsem pochopil, že když člověk chce něčeho dosáhnout, musí na sobě pracovat dlouhodobě.

Co pro tebe znamená TJ Sokol Bezděkov?

Je to srdcová záležitost. Místo, kde jsem vyrůstal nejen jako sportovec, ale i jako člověk. Vždycky si rád zajdu na bezděkovské kurty zasportovat, potkat známé tváře a užít si chvíle s přáteli. TJ Sokol Bezděkov pro mě symbolizuje domov, kam se člověk rád vrací, a připomínku toho, kde to všechno začalo.

Máš nějakou oblíbenou vzpomínku?

Vzpomínek je opravdu hodně, ale jedna mi utkvěla nejvíc – můj první sedmiboj s dospělými. Byl to moment, kdy jsem si poprvé připadal jako součást „velkého“ sportu. Byla tam nervozita, respekt i obrovská motivace obstát mezi zkušenějšími. Právě tahle zkušenost mě naučila nebát se výzev a jít do věcí naplno, i když nejsou úplně komfortní.

Který moment své sportovní kariéry považuješ za největší?

Jednoznačně stříbrná medaile z mistrovství světa do dvaceti let. Byl to výsledek let tvrdé práce, odříkání a víry v tým. Velkým oceněním pro mě bylo také vyhlášení nováčka roku v Extralize. Tyto momenty mi ukázaly, že když člověk vydrží, věří si a pracuje na sobě i ve chvílích, kdy se nedaří, může dosáhnout opravdu velkých věcí.

Co bys vzkázal mladým sportovcům?

Ať na sobě neustále pracují a jdou si za svými sny, i když cesta za nimi není vždy jednoduchá. Úspěch nepřijde ze dne na den – je to o každodenní dřině, trpělivosti a ochotě zlepšovat se i ve chvílích, kdy se nedaří. Důležité je nevzdávat se při prvních překážkách, poslouchat trenéry, učit se z chyb a hlavně si uchovat radost ze sportu. Pokud člověk věří sám sobě a je ochoten obětovat čas i pohodlí, může se jeho sen jednou stát skutečností.