Dnes vám přinášíme další inspirativní příběh ze série „Z Bezděkova až na vrchol“, která ukazuje, že i z malého sportovního hřiště může vyrůst velká kariéra. Nikola Čermáková, rozená Vaňková, začínala přesně tam, kde mnoho dětí z Bezděkova – na antuce, mezi známými tvářemi, s míčem v ruce a s obrovským nadšením pro pohyb.

Z dětské hry se postupně stala vášeň pro volejbal, která ji dovedla do extraligových týmů, reprezentačního dresu i na světové turnaje. Její cesta je plná tvrdé práce, odhodlání a výsledků, které dokazují, že když má člověk sen a chuť na sobě pracovat, může dojít mnohem dál, než si kdy představoval.

V jejím příběhu nechybí mistrovské tituly, medaile a mezinárodní zkušenosti.

Působení v klubech:

• 2011–2012 – TJ Jiskra Havlíčkův Brod (extraliga kadetek)
• 2012–2013 – Nové Veselí (extraliga kadetek)
• 2013–2014 – VK KP Brno (extraliga kadetek) – 1. místo
• 2014–2015 – VK Fénix Brno (extraliga žen), VK KP Brno (extraliga juniorek)
• 2015–2016 – VK Královo Pole (extraliga juniorek) – 1. místo
• 2016–2018 – VK Královo Pole (extraliga žen a juniorek) – 3. místo ženy, 1. místo juniorky
• 2018–2020 – PVK Přerov (extraliga žen)

Reprezentace:

• 2015 – 2016 reprezentace juniorek (kvalifikace na MSJ)
• 2017 – seniorská reprezentace (Evropská liga, kvalifikace na MS) - 1místo EL
• 2018 – seniorská reprezentace (Evropská liga)
• 2019 – seniorská reprezentace (Evropská liga, Mistrovství Evropy žen)

A teď už se pojďme ponořit do její volejbalové cesty.

Jak ses poprvé dostal(a) ke sportu v Bezděkově?
Už od mala jsem chodila na kurty v Bezděkově. Bylo to pro mě to nejlepší dětství, jaké jsem mohla zažít – trávila jsem tam téměř každý volný den a sport pro mě byl přirozenou součástí života i trávení času s ostatními dětmi. Postupem času jsme s rodinou a kamarády začali chodit i na všechny sedmiboje a turnaje. Tyto akce mě ještě víc vtáhly do sportovní atmosféry, naučily mě soutěživosti, týmovému duchu a hlavně radosti z pohybu.

Kdo tě ke sportu přivedl nebo inspiroval?
Ke sportu mě přivedl můj táta, Libor Vaňek, který se mě už od mládí snažil vést ke sportu. Vždycky mě podporoval a ukazoval mi, že sport nemusí být jen o výsledcích, ale hlavně o radosti, disciplíně a přátelství. Vždy pro mě byl obrovskou inspirací – především v tom, abych byla ve sportu všestranná.

I během své volejbalové kariéry jsem si proto ráda šla zahrát jakýkoliv jiný míčový sport – nohejbal, tenis, ping-pong, a často i něco úplně mimo volejbal. Díky tomu jsem získala lepší pohybové základy, rychlé rozhodování a celkovou jistotu ve hře. Tato všestrannost mě odlišovala od ostatních hráček a výrazně mi v kariéře pomohla.

Co pro tebe znamená TJ Sokol Bezděkov?
Vlastně mé úplné začátky s jakýmkoliv sportem. Je to místo, kde jsem si poprvé vyzkoušela soutěžení, týmovost a také prvotní radost z toho, že se člověk může zlepšovat. Je to začátek mé kariéry, ke kterému se vždy ráda vracím – s nostalgií i vděčností. TJ Sokol Bezděkov pro mě znamená domov, jistotu a pevné kořeny, díky nimž jsem se mohla odrazit dál.

Máš nějakou oblíbenou vzpomínku?
Asi XIV. ročník sedmiboje mixů v roce 2014, kdy jsme s taťkou obsadili 2. místo. Byl to pro mě silný zážitek – nejen kvůli výsledku, ale hlavně kvůli společnému prožitku a atmosféře turnaje.
Stejně ráda vzpomínám na XXIII. ročník, kde jsme skončili také druzí, tentokrát už s mým manželem Dušanem Čermákem. Ten turnaj měl pro mě ještě osobnější význam – fandila nám naše roční dcera, což byl okamžik, který se nezapomíná. Spojení sportu, rodiny a radosti je pro mě jedním z nejcennějších momentů.

Který moment své sportovní kariéry považuješ za největší?
Určitě celé reprezentační léto roku 2017. Byla jsem součástí seniorské reprezentace a zúčastnila se FIVB World Grand Prix, kde jsme hrály například v Peru, Portoriku a Kanadě. Každý zápas, každá cesta a každý trénink byl obrovskou zkušeností – a také splněným snem.
O měsíc později jsme odletěly na Mistrovství Evropy žen ve volejbale do Ázerbájdžánu, což byl další vrchol. Celé to léto mě neuvěřitelně posunulo v mé kariéře, otevřelo mi oči v tom, jak vypadá špičkový volejbal, a zároveň to bylo jedno velké dobrodružství – podívat se díky sportu do míst, kam bych se jinak nikdy nepodívala.

Co bys vzkázala mladým sportovcům?
Ať si vždycky jdou za svým cílem. Je to cesta, která někdy bolí, někdy je plná překážek, ale vždycky stojí za to. Já se celý život řídila heslem: „Jde o to, co děláš, když tě nikdo nevidí.“ Právě ty malé, každodenní kroky dělají ze sportovců šampiony – nejen na hřišti, ale i v životě.